≡
Moc se nám stýská. Pozdravujeme všechny děti a stále si broukáme „Tam do míst, co tolik mám rád…“
Čas je neúprosný, naše výprava je u konce. Sejmuli jsme vlajku Sluneční zátoky a udělali tak definitivní tečku za letošní výpravou. Tak zase za rok…
Ráno se vydáváme odhodlaně hledat poslední část podstavce pod Svatý grál. Dopomáhají nám k tomu druidové, kteří nám zašifrovali důležité informace tak, abychom je právě my, jenž jsme toho hodni, mohli rozklíčovat. Klíčovou roli při luštění hrají přívěsky, které každý z nás nosí na důkaz jednotnosti Británie na krku.
Podařilo se zjistit, že poslední díl podstavce je na Avalonu. Dozvídáme se, že pokud je podstavec sestaven při úplňku a všichni, kdož jsou přítomni, mají srdce rytíře, je šance, že se zjeví Svatý grál. Tím by se navždy zajistil pro Británii mír.
Píšeme odkazy, loučíme se a vyhlížíme večera.
Král Artuš nás všechny pozval na slavnostní večeři ke kulatému stolu. A tak večeříme bok po boku král, královna, rytíři, lordi, pážata, panošové, poddaní…
Při svitu úplňku se vydáváme k základům starého Camelotu na místo, kde celá naše britská pouť začala. Sestavujeme postupně všechny části podstavce – skotskou, anglickou, waleskou i avalonskou. Následně se podařilo neskutečné, silou našich energií a rytířských srdcí se zjevil Svatý grál… jeho záře je oslňující. Tím nastává ta pravá chvíle, kdy nám Artuš, Guinevera a Merlin udělují zlaté řády Svatého grálu.
Nadešel čas loučení. Lordi a ladies nás propouštějí ze svých služeb, děkují svým poddaným a oceňují jejich nezpochybnitelné schopnosti jak fyzické, tak morální. Následně pod vedením Artuše všichni zaměstnanci camelotského dvora odcházejí. Pláče snad úplně každý…
Naše výprava je u konce, opouštíme Británii a již pod vedením admirálů ze Sluneční zátoky si společně zpíváme „Jak zapomenout na ten čas,…“.
Na Camelot dorazili potulní kejklíři. Užíváme pouťových atrakcí, utrácíme stříbrňáky a zlaťáky, panuje pohoda a dobrá nálada. Večer na nástupu si rekapitulujeme jak se podařilo získat tři části podstavce pod grál a domlouváme se, že zítra se pokusíme o klíčový krok. Přeci jen, času moc nezbývá.
Každé hrabství má svůj oddílový večer a pomalu se začínáme loučit…první slzičky na sebe nenechávají dlouho čekat.
Probouzíme se do Waleského dne. Stejně jako v Anglii a ve Skotsku, i zde ctíme a dodržujeme waleské tradice a zvyky. Nosíme zelené oblečení, ctíme draka, jíme skotská jídla.
Ukázalo se, že lordi nejsou spokojeni s tím, jak mezi ně král Artuš rozdělil vytěžené stříbro a z něj vyražené mince. Propuká hádka mezi zeměmi i družinami. Bojujeme všichni proti všem, každý se snaží utržit z pokladnic pro sebe co nejvíce. Současně nacházíme 4 části symbolu, který do té doby známe z hrdinských karet a knihy Avalonu, ale nikdo o něm nahlas dosud nemluvil. Postupně přicházíme na to, že souboj o peníze určitě nebyl správný krok v cestě za Svatým grálem. Usmiřujeme se, sestavujeme společně symbol a slibujeme si na vždy mír. Spojením sil se nám podařilo najít přívěsky, které si každý z nás věší na krk tak, aby nám na vždy připomínaly symboliku jednotné Británie. Dochází nám, že pouze sjednoceni můžeme dojít do společného cíle. Nacházíme třetí – waleskou – část podstavce pod Svatý grál.
Večer se vydávají ti starší z nás na cestu vypořádání se se svým strachem. Hledáme draka, ale nakonec jsme pochopili, že oním drak je právě onen strach. Komu se podařilo dojít až na konec cesty, svůj strach spaluje a na vždy se s ním vypořádává.
Královna Guinevera sezvala na hrad Camelot nejlepší řemeslníky z celé Británie. My máme možnost si řemesla vyzkoušet a tak se stáváme např. dráteníky, tkalci, hrnčíři, malíři, kožedělníky atd. Následuje trh, kde můžeme své výrobky prodávat či směňovat za hrdinské karty či stříbrňáky a zlaťáky. Vyrábění nás všechny nadmíru baví, každý vystřídal libovolný počet řemesel.
Po náročném předchozím programu nám bard Trubadix představuje tradiční britský zvyk – piknikování v trávě. Přeci jen horké dny nám všem ubraly hodně sil a tak chvilku odpočíváme, zpíváme s kytarou, relaxujeme a nabíráme síly na závěrečné hledání Svatého grálu.
Večer se ti mladší z nás vydávají za drakem do dračí sluje a prokazují tak statečnost a odvahu.
Na hradě zavládla panika. Strážce hradní pokladnice ohlásil Artušovi, že pokladnice jsou téměř prázdné. Král Artuš velí těžit stříbro, ze kterého následně razíme mince. Královskou pokladnu se tak daří opět naplnit. Všechny nás překvapilo, když družina Sira Kaye vylovila z řeky kromě stříbra i další část podstavce pod Svatý grál, tentokráte červenou – anglickou.
S ohledem na doplnění královských pokladnic pořádá večer na Camelotu Artuš s Guineverou hradní ples. Nálada na plesu je výborná… tančíme, korzujeme, veselíme se…
Ples zakončujeme tradičním průvodem světel (lampionovým průvodem) na počest všech padlých rytířů. Každý z nás si nese své světlo naděje.
Probouzíme se do Skotského dne a celý den dodržujeme tradice tak, jak nám je představili lordi ze Skotska. Chodíme v sukních, učíme se skotské tance, soutěžíme v hodu kládou, zdravíme se skotskými pozdravy, jíme skotská jídla…
Král Artuš vydal edikt o půldenním propuštění ze služeb stávajících lordů a ladies a každý z nás si tak může vybrat jiného lorda, dle toho, jaký program nabízí. A tak stavíme vory, střílíme z luků, vyrábíme štíty a zbroje, vaříme lektvary apod. … prostě tak, jak je každému libo.
Pokoušíme se dostat na bájný ostrov Avalon. Bohužel nám v tom brání piráti a berou nám části zprávy získané od druidů. Nakonec se přeci jen zprávu podařilo vyluštit a zjišťujeme, že Svatého grálu mohou dosáhnout jen ti, kdož se chovají dle rytířského kodexu. Podařilo se nám alespoň získat první – skotskou – část podstavce pod Svatý grál. Cesta za vysněným cílem tedy pokračuje…
Poté, co nám Merlin vysvětlil symboliku a význam kulatého stolu, oceňujeme některé z nás stříbrným řádem kulatého stolu.
V Británii nastalo období veder. Koupeme se, skládáme kormidelnické zkoušky, užíváme si u vody… Lordi a ladies sehrávají divadlo, které nám rekapituluje, co vše jsme dosud zažili.
Večer se navrací z putování do země druidů i ti nejstarší z nás, a tak se všichni šťastně opět shledáváme na Camelotu. Rozhodujeme se, že zítra se společně vydáme na Avalon.
Za tmy se vydáváme za druidy do temného lesa Breceliantu.
S výpravou na Avalon počkáme na ty nejstarší z nás. Nejprve raději posílíme naši výzbroj.
Zatímco starší děti ještě pokračují v putování, mladší se na Camelotu snaží hledat obranné štíty pro jednotlivé země (4 esa ze série hrdinských karet). Při hledání opět útočí nájezdní Sasové a berou nám životy čtením čísel z našich čel.
Většinu dne trávíme u vody (koupáním či na pramičkách), neboť teplé počasí k tomu přímo vybízí.
Na základě informací od Jezerní panny se vydáváme pátrat po Svatém grálu. Tušíme, že ho nejspíše nenajdeme, ale snad se podaří nalézt alespoň nějakou indicii.
Nejstarší kmety čeká třídenní putování, starší středníky (lodníky) dvoudenní a všechny ostatní jednodenní výprava.
Zjišťujeme, že odpovědi na naše otázky bychom mohli dostat na bájném ostrově Avalonu.
Včera nás všechny šokoval Lancelot. Veřejně vyznal lásku lady Myrthyr a požádal ji o ruku. Myrthyr řekla ano a tak se Artuš s Guineverou nabídli, že jim uspořádají na Camelotu velkolepou svatbu.
Dopoledne připravujeme dary pro novomanžele, dokončujeme slavnostní hábity – varkoče, zdobíme Camelot…
Odpoledne vše vypuká. Atmosféra na svatbě je skvělá a mnozí z nás si nejsou jisti, zda je to celé legrace nebo doopravdická svatba. Nechybí svatební dort, praví středověcí šermíři, tanec, hudba a veselí.
Večer získáváme indicii o tom, kde hledat Jezerní pannu. Vydáváme se k ní na lodích a zjišťujeme, že Británii navždy zajistíme klid a mír pouze, když se nám podaří nalézt Svatý grál.
Tím je hlavní cíl naší výpravy jasně daný…
Probouzíme se do Anglického dne. Angličané nám představují své zvyky a tradice, které budeme celý den dodržovat. Holky se učí pukrle, chlapci pokynutí pokrývkou hlavy, jsme přehnaně galantní, vyhýbáme se vlevo, stříháme trávníky, pijeme čaj o páté…
Současně se nám podařilo od druidů získat lektvar dodávající sílu a nezranitelnost a dohadujeme se, že si lektvar rozdělíme. Angličané se ale začali obávat, že lektvaru nebude dost a tak navrhují rozdělit ho mezi Angličany… spouští se hádka a boj o lektvar, který si Angličané přivlastnili. I přes lítý boj se podařilo sestavit tajnou zprávu od druidů, která nám připomíná sílu jednoty a soudržnosti. Usmiřujeme se a nacházíme stránku z Knihy Avalonu pojednávající o Jezerní panně, která by nám mohla poradit, jak zajistit pro Británii věčný a trvalý mír.
Seznamujeme se s pravým anglickým počasím, ale jinak panuje na Camelotu klid a mír. Pod vedením svých rytířů plníme další rytířské dovednosti, zdokonalujeme se v jízdě na hradních lodích, pečeme trdelníky, zkrášlujeme si Knihy Avalonu a plánky hradu Camelot… Každý z nás touží získat sadu hrdinských karet těch, kdož jsou ve službách krále Artuše.
Večer jsme plánovali výpravu za druidy do temného lesa Breceliant, nakonec plán měníme a domlouváme se, že vyčkáme na příznivější povětrnostní podmínky.
Král Artuš pokračuje ve své vládě, vydává další edikty. Jeho žena, královna Guinevera – původem z Francie, mu vypráví o tom, jak v její zemi se lid přerozděluje do rovnoměrně silných jednotek.
Artušovi se tento formát uspořádání zamlouvá a vyhlašuje edikt o rozdělení poddaných do rovnoměrně uspořádaných jednotek, tzv. družin. Družiny jsou vytvořeny zvlášť z Angličanů, ze Skotů a Velšanů (dle toho, pod jaké hrabství původem spadají). Každé zemi přiděluje Artuš svého patrona (Guineveru, Morganu a Merlina), každá družina je označena stejně barevným oděvem.
Na počest své ženy uspořádal Artuš Turnaj královny Guinevery, aby se zjistilo, jaká je síla jednotlivých družin. Soutěžíme v mnohých rytířských disciplínách, jako je šerm, míření, jízda na koni atd. Nejlepší družiny Artuš s Guineverou na závěr ocenili.
Po turnaji se vracíme ke svým lordům a ladies a mnozí z nás mají oddílový táborák.
Všichni s napětím očekáváme, jaký Artuš opravdu bude. Zdá se, že, ač původem rybář, bude vládcem schopným, spravedlivým, který bude naslouchat svému lidu i lordům z jednotlivých hrabství.
Prvním krokem jeho vlády je edikt o obnovení slávy zchátralého hradu Camelot. Společně tedy stavíme hradby, označujeme příbytky, kreslíme plány a vracíme na Camelot život. Najímáme potřebné služebné, jako purkrabího, herolda, písařku, ranhojičku… a další. Alespoň na chvíli se nám daří zapomenout na naši zemskou příslušnost, neřešíme, zda jsme z Anglie, Skotska či Walesu, všichni společně restaurujeme Camelot.
Pokračujeme v plnění rytířských dovedností, mnohým z nás se již podařilo postoupit na hodnost páže, k rytířovi nám však ještě velký kus cesty zbývá.
Do té doby jsme o nich jen slyšeli a nyní jsou skutečně tu – Sasové. Napadli starodávnou britskou knihovnu a my se snažíme ze všech sil zachránit, co se dá. Přenášíme jednotlivé knihy a doufáme, že by mohla být v knihovně třeba i část Knihy Avalonu.
Sasy jsme tentokrát zahnali, knihy jsme zachránili, dokonce jsme našli i dvě stránky z Knihy Avalonu, ale všichni cítíme, že naše počínání bylo neřízené, občas chaotické a nebezpečí od Sasů trvá i nadále. Rozhodujeme se, že je potřeba vybrat mezi sebou jednoho, kdo bude řídit naše konání a Británii po dlouhých letech opět sjednotí – tedy rozhodujeme se, zvolit si krále.
Vypuká hádka mezi lordy a ladies, králem se chce stát každý. Z nalezených stránek Knihy Avalonu se však dozvídáme, že králem se může stát jen ten, kdo vytáhne z kamene meč Excalibur. Meč zarazil do skály těsně před svou smrtí Uther Pendragon. Nikdo zatím netuší, že meč může vytáhnout pouze jeho přímý dědic…
Na připravenou listinu se zapisují všichni ti, kteří se chtějí pokusit meč vytáhnout… lordi, ladies, i někteří z nás, od těch nejmenších po nejstarší. Zájemců je nespočet.
Při večerní výpravě všichni napjatě očekáváme, kdo že se nakonec stane naším králem. Málokdo tuší, že jediným, komu se to může podařit, je do této chvíle neznámý a bezvýznamný rybář Artuš od splavu, kterého na seznam uchazečů dopsal Merlin. Jen ten zná pravdu o jeho pravých rodičích…
Dle seznamu jsou vyzváni všichni ti, jež se zapsali na listinu zájemců. Marná snaha, dlouho se nikomu meč vytáhnout nepodařilo, až do chvíle, kdy přistoupil udivený Artuš, neb sám je překvapen, že je mezi vyzvanými.
Ihned, co meč uchopil, ho bez problémů z kamene vytáhl. Všichni jsme trochu šokováni, avšak šťastni, že Británie má po dlouhých letech čekání svého krále.
Následuje korunovace nového krále, pasování lordů a ladies na rytíře krále Artuše a jmenování Artušovy ženy Guinevery a Merlina Artušovými rádci.
Hned ráno si nás svolali lordi a ladies z naší země a vysvětlili nám, že to, čeho chce každý poddaný v Británii dosáhnout, je stát se rytířem. Začínáme tedy plnit rytířské dovednosti, protože pouze tak se nám to může podařit. Učíme se např. šermu, střelbě, odvaze, … Dozvídáme se také, že pravým rytířem může být pouze ten, kdož získá i tu nejvýznamnější rytířskou dovednost – ušlechtilost.
Večer si nás předvolal Merlin a přináší desky Knihy Avalonu. Knihy, která byla vlivem nejednotnosti a nestability v zemi rozebrána, poškozena a poztrácena a prosí nás o pomoc při její obnově.
Během dne pokračujeme v seznamování v rámci našich posádek, učíme se námořnickým dovednostem a v klidu plujeme na palubě Audacie.
I když jsme to nečekali tak brzy, navečer se přibližujeme k pevnině. S ohledem na stav zásob, vysíláme vicekapitány na průzkum. Ti se vrací zpět s tím, že je možné se na ostrově usídlit. Jakmile jsme však opustili palubu lodi, všechno to začalo…
Hned po pár stovkách metrů nás zastavil Merlin. Vysvětluje nám, kam jsme dopluli… Píše se rok 917 a právě jsme se vylodili u břehů Británie. Varuje nás před zdejším prostředím, země je bez krále a místní lordi nejsou schopni se domluvit v zásadě na ničem. Podivuje se naší neodbytnosti, trváme na tom, že nechceme odplout pryč a tak nás zve na sněm lordů, ať sami vidíme, v jak rozháraném stavu země je.
Sněmu jsme účastni, a ano, skutečně nejsou schopni se dohodnout v zásadě na ničem. Tak je Merlin alespoň přesvědčil, ať si nás rozdělí do svých hrabství a zkusí nás využít v boji proti nájezdným Sasům. A tak se někteří z nás stávají Angličany, jiní Velšany, a poslední třetina Skoty.
Hurá, jsme na místě! Všichni jsme dojeli v pořádku. Rozdělili jsme se do posádek k jednotlivým kapitánům, seznámili se s prostorem tábora a kamarády z posádky.
Večer byl první nástup, kde jsme vypluli vstříc letošnímu dobrodružství. Každý z nás dostal barevnou čapku (debilku) a na počest 50tého výročí vyplutí lodi Audacia i námořnické tetování. Při zvedání kotvy z přístavu ve Sluneční zátoce jsme symbolicky trochu zmokli, ale opravdu jen malinko. Našemu vyplutí to nijak nebránilo. Teď už jen s napětím očekáváme, kam letos doplujeme.
Kontroluji si, zda jsem na nic nezapomněl (holinky, pláštěnku, …) a už se nemohu letošního dobrodružství dočkat. Jsem moc zvědavý, kdo bude můj kapitán a především, kam se na palubě Audacie letos doplavíme…
Hlavně nesmím zítra zaspat, odjíždí se v deset!
Už se hrozně těším…
© 2024 - Admiralita druhého běhu přístavu ve Sluneční zátoce. Pokud potřebuješ, psát nám můžeš na druhybeh@slunecni-zatoka.cz.