≡
Pokud vám chybí nějaké věci, dejte nám to vědět, stále ještě u nás zbyly nějaké ztráty a nálezy.
Do fotek přibyly fotky klanů a fotky oddílů, pokračujeme dále… pusu všem dětem.
Probouzíme se už jako námořníci ze Sluneční zátoky. Na vládce, náčelníky, bohy, indiánská tajemství nám zbyly jen vzpomínky.
Uklízíme palubu Audacie, stahujeme ze stožáru vlajku Sluneční zátoky, měníme si kontakty a slibujeme si, že se tu za rok zas potkáme.
Jakmile autobusy vyjedou ze Sluneční zátoky, napíšeme sem zprávu.
Je 12:06 a do tábora právě dorazily autobusy. Jakmile se řidiči naobědvají vyrážíme za vámi.
Je 12:57 a autobusy právě vyráží ze Sluneční zátoky.
18:22 Už teď nám vaše děti hrozně moc chybí.
Až se dospíme, dodáme fotky ze závěrečných dnů a dopíšeme táborový deník. Zatím si musíte vystačit s vyprávěním od dětí. Moc je všechny zdravíme!
Rozluštit klíč k bráně k bohům se pokoušíme po obědě, kdy trochu ustal déšť. Dozvídáme se, že bohové připlují na setkání s námi na prámu za svitu luny. Jako první vyluštil zprávu klan Kubatla. Celkové bodování národů vyhráli Aztékové, nejlepším klanem je celkově mayský klan od Monyi.
Píšeme odkazy, fotíme se, vyhlašujeme nejlepší klan i civilizaci a hlavně se modlime, aby večer nepršelo a setkání s bohy nic nenarušilo.
Po setmění se scházíme na nástupovém místě a pod vedením vládců a náčelníků se vydáváme směr jezero Titicaca.
Provedli jsme rituál pro přivolání bohů a po chvilce se nám skutečně zjevují. Virakoča, Itzamna a Opeřený had přijíždí na prámu mezi nás. Teprve nyní na.vsechno dochází. Bojová čekali, až na dojde, že příroda, láska a skromnost jsou hodnoty, které musíme ctít a nezapomínat na ně. Naše mise je u konce. Již zítra se probudíme jako námořníci ze Sluneční zátoky a vrátíme se zpět do svých domovů obohaceni o tři indiánská tajemství, která už na vždy zůstanou v našich myslích a srdcích a už na vždy na ně budeme myslet a vzpomínat.
Setkání se stává nezapomenutelným zážitkem pro každého z nás. Vladcové dostali od bohů Řady Zlatého Slunce, které nám poté rozdávají.
Nastal čas loučení a slzavých údolí….
I přesto, že je zima a prší, programy kmenů probíhají dle plánu. Začínáme bilancovat, co vše jsme zde prožili. Píšeme vzkazy a odkazy, plus děláme to, co jsme tu ještě chtěli zažít a dosud nestihli. Mladší a starší lodníci mají kánoe.
Během včerejšího večera našly děti v podsvětí části Měsíce a dnes ho na nástupu společně sestavují a vrací zpět na oblohu. Za to jim bohové posílají klíč k bráně k setkání s bohy, který se zítra pokusíme odhalit.
Večer pobíhají oddílové večery, kdy se náčelníci loučí s indiány. Vzpomínají, co vše tu zažili, … evidujeme první slzičky a smutek z blížícího se odjezdu domů.
Prší prší jen se leje …
Rozhodujeme se, že snahu objevit aztécké tajemství pro tuto chvíli odkládáme a necháváme děti i vedoucí relaxovat u filmu. Ten nám alespoň ukáže něco více ze života ve zdejším prostředí.
Po svačině se začali náčelníci hádat o tom, kdo nejvíce přispěl k objevení tajemství. Pomohli nejvíce Aztékové? Nebo Inkové? Nebo snad Mayové?
Vládce tato hádka skutečně rozezlila. Rozhodli se sesadit náčelníky a vedení kmenů svěřit nejstarším kadetům a kadetkám. Z náčelníků tak vzniká nový kadetský kmen. Ten na svém programu zjišťuje, že třetí, tentokrát aztécké tajemství. „Chceš-li udržovat dobré vztahy se svými bohy, musíš především udržovat dobré vztahy s ostatními lidmi. Války a sváry bohy od lidí vzdalují.“… až nyní jsme pochopili, proč nás napadly lidožravé kmeny, co nám tímto bylo naznačeno.
Všechna tři tajemství máme tedy odhalena. Co ale nyní dál? Poradí nám karty… Postupně se z nich podařilo získat zprávu, která říká: „S bohy se můžete setkat, pokud dokážete čelit tmě…“ večer se tak ti starší z nás vydávají do tmy, prokázat bohům své schopnosti.
Celý zbytek dne probíhá pod vedením kadetů v roli náčelníků.
Dle zprávy od bohů vetknuté do kartiček se rozhodujeme ve večerních hodinách čelit tmě. Tentokrát ti starší z nás. Ti mladší již svou zkoušku splnili. Lodníci a kadeti tak v absolutní tmě sestavují zpět části Měsíce, který se nám v posledních dnech schoval. Dokáží tak zvítězit nad tmou a vrátit Měsíc na oblohu. Za naprosto skvělé atmosféry se plíží v prostorách tábora a hledají místa v podzemí, kam byly ukryty části Měsíce. Drobné mrholení přidalo hře tu správnou atmosféru.
Sice už jsme v oblasti Střední a Jižní Ameriky, ale dosud jsme si neužili pořádnou latinskoamerickou zábavu. Vše se chystá na dnešní odpoledne a večer. šlechtíme se, párujeme, hezky oblékáme,…
Poutě a karnevalu se děti viditelně nemohly dočkat, tak snad dnes bude zábavě počasí přát…
Zadařilo se. Pršet nezačalo, atrakce běží v plném proudu a děti si jich mohou za vydělané fazole užívat do sytosti.
Po setmění se chystá velkolepý karneval. Vstup je na něj povolen pouze v párech, které jsou vyzdobeny stejnými doplňky.
Karneval je zahájen předtančením, poté již přichází chvíle dětí. Tančí pod širým nebem a viditelně si to užívají.
Břehy jezera Titicaca je plné zásob zlata a vzácného kamení, rozhodujeme se posílit naše zásoby a nějaké vytěžit a získat. Brání nám v tom však duchové domorodých předků, kteří své bohatství chrání. Získáváme zlato, vozíme ho přes jezero Titicaca a hromadíme ve speciálních zásobárnách. Nemohli jsme si nevšimnout, že se nám postupně odkryla zpráva a odhalujeme další ze tří tajemství.
Zjišťujeme, že „Touha a mamon po zlatu a fazolích nás oslepila a nedovoluje nám vidět to, co je skutečně důležité. Ne vše, co je opravdu zlaté, tak se třpytí, leskne a je hodnotné…“
Již rozumíme tomu, proč nám byly zabaveny příbory, abychom nemohli jíst…
Stejně jako při pochopení mayského tajemství i nyní nám dochází, co se nám snaží bohové říct… je čas se zamyslet nad naším chováním…
Na počest objevení druhého tajemství a toho, že jsme zas o kousek blíž našemu cíli, složil Mactezuma Aztécko-incko-mayskou píseň, která má posílit ještě víc naši sílu a vůli.
Na slavnostním nástupu udělujeme statečným Inkům, Mayům a Aztékům Řády stříbrného Měsíce, které zůstaly včera díky prudkému dešti, který na nás seslal bůh Itzamna, nerozdány. Při pohledu na děti nám dochází, že proměna v indiány se nám úspěšně daří :).
Dnes máme příležitost dojít až na vrchol své cesty v rámci povolání. Ti, kteří se vydali na obchodnickou cestu, se mohou stát pravými obchodníky. Ti, kteří se vydali na válečnickou cestu, vojáky a ti, kteří se vydali na vzdělaneckou cestu kněžími.
Šamanka nám včera řekla, že teprve, až pochopíme, proč se nám dějí tyto nepříjemnosti a katastrofy, bohové se k nám obrátí čelem.
Rozhodujeme se těžit dřevo, abychom měli dostatek materiálu na výrobu chrámů. Čtením čísel z čel si bereme životy a „vykácené stromy“ pak kácíme na území ostatních civilizací.
Postupně však nacházíme a sestavujeme ukryté mayské tajemství. Praví se v něm: „Bohové svěřili vám lidem a vašim potomkům zemi k obživě a užívání, ale daru přírody si nevážíme a chováte se k ní macešsky. Však příroda si vše jednou vezme zpět“, na druhé straně pak stálo „Uhaste ohně, ukončete těžbu.“.
Mayské tajemství jako první zjišťují Mayové. Uhašují všem ohně a svolávají nás na jedno místo, kde si společně uvědomujeme, jakým sdělením a signálem byl pro nás výbuch sopky Popocatépetl… První z katastrof jsme tedy pochopili… snad budeme úspěšní i dál…
Po setmění se vydáváme dovnitř do mayské pyramidy, kde každý z nás může vetknout do listu papíru svou strast a pokusit se s ní tak snáze vyrovnat. V pyramidě jsou pro nás přichystány Řády Stříbrného Měsíce. Bohužel bůh Itzamna se na nás stále zlobí a jejich udílení dnes večer zabránil prudným deštěm. Věříme, že ta správná chvíle ještě přijde…
Aztécká velekněžka Terratla nám poradila, že pokud chceme zvýšit šanci, aby nás šamanka našla, je potřeba vztyčit totem.
Mayové ho chtějí vztyčit sami, s čímž Aztékové nesouhlasí a spojují se s Inky a začíná boj o totem.
Chvíli probíhá litý boj o části totemu, dokud nám nedojde, že jeden bez druhého ho stejně nesestavíme.
Vztyčujeme v osadě totem a vyhlížíme kadety vracející se z putování. Najdou snad oni klíčovou indicií k šamance?
Kadeti se vrátili přímo na nástup a dovedli mezi nás přímo slepou šamanku, kterou cestou potkali.
Ta nám odpověděla na naši klíčovou otázku: “ proč se nám děly v posledních dnech tyto podivné nepříjemné věci?“
Slepá šamanka nám vysvětlila, že teprve až pochopíme, proč se nám to dělo, tak se k nám bohové zpět přivrátí.“
Musíme tedy pátrat po smyslu toho, co se nám v posledních dnech dělo za příkoří. Proč nás napadly lidožravé kmeny, proč jsme neměli čím jíst potravu, proč vybuchla sopka..? Cíl pro další dny je tak jasný…
Kadeti se vrátili v pořádku a ve skvělé náladě.
Vládci předali další bronzové řády náčelníkům a pověřili je udělením svým svěřencům.
Ze zpráv z vícedenních puťáků hlásíme, že noc děti přečkaly v pořádku. Nezmokly a už pokračují ve svých putováních.
Kadeti dnes na lodích plují směr Husárna (mezi Orlíkem a Zvíkovem), lodníci putují zpět pěšky směr tábor.
Dnes plní ostatní z nás své kormidelnické zkoušky. Po svačině přijeli do osady kejklíři z hor a sehrávají nám své představeni ala Partička. Děti se skvěle baví a jsme rádi, že už nám neprší.
Starší lodníci se vrátili z dvoudenního putování v pořádku. I oni přinesli kartičku, ze které vyplývá, jak šamanka vypadá, stále však nevíme, kde ji najdeme.
Kadeti utábořeni na svou poslední putovací noc.
Počasí nám sice moc nepřeje, ale rada starších rozhoduje, že putování nerušíme. Věříme, i s pomocí předpovědi počasí, že by déšť měl během dopoledne přestat. Pláštěnky na sebe, náhradní oblečení a věci na vaření do batůžků… a vyrážíme.
Na jednodenní putování vyráží nejmenší plavčíci směr soutok Lomnice se Skalicí, starší plavčíci do Čimelic a lodníci do Písku.
Starší lodníci vyráží na dvoudenní putování na Otavu a Vltavu. Dnes plují po vodě směr Zvíkov, zítra se pak vrací pěšky. A nejstarší kadeti vyráží na třídenní putování nejprve pěšky a pak dva dny poplují po Otavě a Vltavě.
Snad jim počasí bude více přát.
Průběžné zprávy od všech skupinek jsou dobré. Počasí se udobřilo, na výlet nakonec ideální, nálada dobrá.
Z jednodenního putování se všichni vrátili v pořádku, nevíme, co se s nimi v průběhu dělo :), ale ze všech tryská energie a nadšení. Šamanku nenašli, ale našli kartičku, na které je ztvárněna její podobizna. Uvidíme, zda ostatní budou úspěšnější.
Starší lodníci i kadeti jsou v pořádku utábořeni na břehu Vltavy. Zítra je čeká pokračování výpravy.
Dopoledne ti nejstarší z nás skládají kormidelnické zkoušky, aby se mohli vydat zítra na vícedenní putování.
Ostatní mají běžné programy se svým kmenem. Soft, tlachtli, les, …střední lodnice zkouší plavbu na kánoích.
Starší lodníci a kadeti se připravují na svá vícedenní putování po Otavě a Vltavě. Čistí lodě, balí loďáky, …
Na nástupu propůjčují vládci některým z nás kormidelnické dekrety.
Po probuzení zjišťujeme, že náčelníci stále nejsou zpátky. I tak věříme, že bohové jejich oběti nepřijmou a vrátí je zpět.
Rozhodli jsme se ztvárnit podobu bohů vytvořením jejich sošek, a tím je uctít a naklonit na svou stranu.
Každý národ tak po klanech vytvoří podobiznu svého boha. Mayové Itzamnu, Aztékové Opeřeného jásá a Inkové Virakoču.
Ve chvíli kdy jsou sošky hotové a začali jsme provolávat jména bohů se naši náčelníci zjevili zpět.
Bohové je nepřijali, ani se s nimi nesetkali, ale dali každému kartu s jeho podobiznou a speciálními znaky. Je možné, že nám tím chtějí něco zásadního sdělit. Je tedy potřeba sesbírat kompletní sadu všech těchto karet.
Výměnná honba za kompletní sadou karet probíhající mezi dětmi až do konce naší výpravy právě začíná.
Už už jsme si mysleli, že oběd bude zcela normální pod vedením našich náčelníků, ale ve chvíli, kdy jsme usedli ke stolu, zjišťujeme, že z celého širokého okolí zmizely všechny příbory… a tak jsme nuceni jíst rukama.
Není těch podivností už nějak moc? Uvidime…
Po svačině jsme se rozhodli, že si příbory vyrobíme natěžením stříbra, niklu. Po indiánských klanech tak těžíme, sléváme, vyrábíme, abychom přispěli co nejvíce. O první tři místa se tentokrát podělil jeden mayský, incký a aztécký kmen.
Na nástupu nám to díky velekněžímu Matocovi dochází! Příbory jsou jen drobným střípkem celé mozaiky.
Rekapitulujeme si, co vše se v posledních dnech událo a skutečně se jeví, že to nemůže být náhoda… Domlouváme se, že večer provedeme slavnostní rituál a pokusíme se vyvolat někoho, kdo nám poradí, co dál, nejlépe pak samotné bohy.
Po setmění se pokoušíme přivolat bohy, atmosféra při rituálu je opravdu skvělá, ale ani tak se nepodařilo bohy vyvolat. Uvědomujeme si to klíčové sdělení, že proběhlé katastrofy a újmy měly danou logiku… sopka odkazuje na neobnovitelnou přírodu, lidožrouti na přátelství a vztahy mezi námi a příbory na nenasytnost a chamtivost lidstva… více však zatím nevíme.
Vládci nám tedy zadávají úkol, najít slepou šamanku, která umí odpovídat všechny otázky. Máme jeden den na to, abychom se připravili na cestu a pokusili se šamanku najít.
Na konci rituálu předávají vládcové všem náčelníkům Řády bronzových hvězd. Ty poté náčelníci v kruhu jim nejbližším předávají svým svěřencům. Atmosféra nepopsatelná….
I dnešní den se jednotlivé kmeny věnují svým povoláním a skládají své zkoušky. Stávají se tak postupně u vzdělanců z učňů písaři, u obchodníků z tovaryšů řemeslníci a u válečníků z rekrutů strážci.
Pokračujeme ve vyrábění indiánských obleků a šperků.
K večeru vyzývají náčelníci kadety na velkolepé utkání v tlachtli. Atmosféra na hřišti i mezi diváky je skvělá. Dlouho se jedná o vyrovnaný zápas, ve kterém nakonec vítězí náčelníci.
Jak hovoří pradávná tradice. Vítězný tým je oslavován a následně obětován bohům.
Všichni náčelníci jsou tak poslepu vysláni na člunech do vod Titicaca a uvidíme, zda bohové jejich oběti přijmou, či nám je vrátí zpět. Vlády nad jednotlivými kmeny se do odvolání ujímají náčelníci říší.
Ochladilo se nám. Celkem zásadně. Ale přesvědčit děti, že je jim zima a nemají chodit v tričkách a kraťasech se ukázalo jako nelehký úkol :). Tak snad dnes v něm budeme úspěšnější :).
Dopoledne jsme trochu zmokli. Ale víme z pokřiku, že špatné počasí, nám neuškodí… tak to náladu v týmu zásadně nehorší. Hlavně, že předpověď je optimistická a má se to zlepšovat.
Dopoledne většina z nás pokračuje ve výrobě indiánských obleků. Ve vytopených kajutách tak přeměňujeme dovezená prostěradla v mayské, aztécké a incké obleky.
Po poledním klidu si nás rozdělují náčelníci do jednotlivých klanů, darují nám indiánské sportovní tuniky v barvách klanů a ve slavnostním průvodu pod jejich vedením přicházíme na místo, kde se konají Velké indiánské hry.
Soutěžíme jednak za naše klany a současně za jednotlivé národy.
Ac na první pohled nejsilnější se jeví aztécké klany, které mají ve svých řadách kadety od Kubatla, vítězným týmem se nakonec stává mayský klan od Monyi a druhé a třetí místo obsazují inské klany od Šimotova a Jiratoca.
Sláva vítězům, čest poraženým a především klobouk dolů organizátorům Velkých indiánských her, za kličkování s disciplínami mezi všemi druhy počasí, které se za to odpoledne vystřídalo. Prší, svítí sluníčko, je zima, je vedro, je duha, je mlha… a chvilku to vypadalo, že snad i ten sníh napadne. 🙂
Vyrábíme indiánské obleky. Zdokonalujeme se v indiánských povoláních, plníme své první zkoušky z vojenství, vzdělanectví a obchodničení.
Počasí nám do dneška zatím přeje, ani vedra, ani zima. Párkrát jsme jen trochu zmokli. Tak uvidíme, zda nám vydrží i dál. Obecně využíváme dnešní den ke klidovějším aktivitám, abychom načerpali síly do dalších dnů.
Na večerním nástupu vyjádřili vládcové své velké znepokojení nad tím, že se staly v posledních dnech dvě události, které opravdu neznačí nic dobrého… proč zrovna nyní nás napadly nájezdné kmeny? proč zrovna nyní je aktivní Popocatépetl? … nikdo netuší…
Nicméně se domlouváme, abychom uklidnili situaci, že uspořádáme Velké indiánské hry a slavnost a nakloníme si tak bohy na svou stranu. Náčelníci dostali od vládců za úkol sestavit v rámci říší rovnocenné mayské, aztécké a incké klany, které se pak zítra budou účastnit velkých indiánských her.
Večer jsme byli přijati do jednotlivých civilizací a tak začínáme žít pravý indiánský život. Zkoušíme si jednotlivá povolání, abychom se správně rozhodli, zda se vydáme na cestu válečnictví, obchodnictví či vzdělání.
Začínáme si vyrábět své indiánské obleky. Každý dle toho, do jaké civilizace patří, abychom se jasně rozeznali, kdo je Azték, kdo May a kdo Inka.
Po svačině nás vyrušily silné hlasité rány. Se zděšením jsme zjistili, že se po dlouhých letech probudila sopka Popocatépetl. Musíme být opatrní, je pravděpodobné, že v blízké době skutečně vybuchne.
Aztézští náčelníci nás požádali na večerním nástupu o pomoc. V okolí Popocatépetlu se nachází obrovská ložiska obsidiánu, neboli sopečného skla, které používají Aztékové pro výrobu svých zbraní. Nyní se bojí, že veškeré zásoby výbuchem sopky zmizí, a tak se domlouváme, že zásoby ještě zkusíme narychlo vytěžit a přenosit do bezpečí. Sami však musíme být opatrní. Pokud by sopka vybuchla dříve než očekáváme, byli bychom ve velkém nebezpečí.
Po setmění se vydáváme k úpatí hory a těžíme obsidián z úpatí sopky. Přecházíme přes žhavá doutnající lávová pole, ale výbuch celé sopky naštěstí nakonec nepřišel. Všichni se tak v pořádku vracíme do svých příbytků.
Vůbec jsme to netušili, ale celé území Ameriky nad ránem napadly nájezdné kanibalské k
meny a vykrádají sýpky s obilím a kukuřicí. Kněží a vládcové posílají do boje všechny náčelníky a vycvičené vojáky. Poté řeší, co dál, další vycvičené vojenské síly již nemají.
Trochu náhodou jsme se nachomýtli k jejich diskusi, že je útočníků je výrazně více než čekali a ihned jim nabízíme svou pomoc. Vůbec je nenapadlo, že my jako otroci bychom mohli pomoci s obranou a záchranou zdejších zásob.
Boj je skutečně lítý. Nosíme seč nám síly stačí a ani v těch nejhorších snech jsme si neuměli představit, jak děsivě budou tyto kanibalské kmeny vypadat. Uchránit zásoby skutečně nebylo snadné, ale nakonec se to úspěšně podařilo.
Vládcové i velekněží nám děkují za velkou výpomoc a stalo se to, po čem již dlouhou dobu toužíme…
Atahualpa si předvolala všechny incké otroky, oceňuje naši velkou pomoc a propouští nás z otroctví. Prohlašuje nás tím za svobodné incké občany. Vládce Kawill si předvolal všechny mayské otroky a i on nás propouští z otroctví a prohlašuje za svobodné občany mayské říše.
A až po chvilce napětí se dočkali i ti z nás, kteří byli přiřazeni k aztéckým náčelníkům. I ti byli Montezumou propuštěni z otroctví a prohlášeni za svobodné aztécké občany.
Radost z propuštění nezná meze.
Pár odřenin jsme si z boje sice odnesli, ale nic, co by vyžadovalo většího ošetření, tak se o nás nemusíte bát.
Odpoledne skládáme plavecké zkoušky v jezeře Titicaca, abychom věděli, kdo se bude moci koupat bez plovací vesty a kdo s vestou.
Ještě včera to vypadalo, že o tom, jakou práci zde budeme vykonávat, za nás rozhodnou vládci. Právě oni totiž přidělují otroky k pracím. Jelikož jsme byli dnes z otroctví propuštěni, dochází k zásadnímu zvratu, jako svobodní občané máme právo si své povolání vybrat sami. Někteří z nás se tak stanou vojáky, někteří obchodníky a ostatní vzdělanci.
Za šera jsme přizváni ke slavnostními rituálu pro přijetí do mayské, aztécké a incké civilizace. Tím začíná naše postupná přeměna v pravé indiány. Málokdo si už vzpomene, že jsme vlastně původně námořníky ze sluneční zátoky.
Ihned po budíčku jsme sirénou svoláni na společnou rozcvičku. Už na ní je vidět, že si nás vládci a náčelníci chtějí skutečně vycvičit a nic nám nedají zadarmo.
Dopolední program se nese v duchu našeho otroctví, ať už jsme na pramicích či na v lese.
Před obědem si nás svolávají vládci, znovu představují své náčelníky a domlouvají se s nimi, že odpoledne se pod jejich vedením vydáme na výpravu do zdejších krajů, a vyzkoušíme si místní povolání, aby vládci poznali, pro jakou pracovní sílu budeme nejužitečnější. Poznáváme jaké je to být zde vojákem, obchodníkem či vzdělancem…
Na závěr naší cesty nás přijímají vládci a každému z nás věnují osobní kodex, kam si budeme průběžně zaznamenávat vše o sobě a tom, co zde zažijeme. Vytvoříme si tak každý svou osobní kroniku ve formě kodexu.
I přesto, že jsme se celý den snažili plnit veškerá přání všech tří vládců, z otroctví jsme propuštěni nebyli. To, co nás ale naštvalo nejvíce je, že žádný otrok nesmí za svou práci dostat výplatu, a tak jsme v bance nedostali žádné peníze.
Alespoň jsme získali na naší dnešní cestě jeden tiket do Šamanského kvízu, který se zde každý den losuje. Jako otroci jsme si ale mohli stejně vybírat jen z cen typu kus dřeva, kámen, šiška či koště :). …. Poznámka pod čarou: Přiznáme se, že jsme trochu váhali, jestli už děti nenaštvame moc, ale bylo fakt skvělé pozorovat, jak to braly vše s humorem a z každé ceny, i když to byl třeba zvon na záchod, se radovaly :). Nebojte se, zítra už je z otroctví propustíme ;-).
Večer na nástupu nás vládci pochválili, ale i nadále zůstáváme otroky.
Večer zpíváme s kytarou v Podchodu a poté jdeme po včerejším dlouhém večeru brzy spát. Pozn.: obecně zatím děti spí mnohem lépe než loni, přeci jen komárů je letos mnohem méně, tak snad to vydrží…
Noc jsme přečkali v pořádku. Po ranní trubce, rozcvičce a snídani nás narychlo svolává služební kapitán Lukáš. Zjistil, že jsme se nečekaně rychle přiblížili k neznámé pevnině a je potřeba jednat. Přistáváme a vysíláme posádky na průzkum okolí. Cílem je zjistit, kde že jsme přistáli…
Děti se vydávají na dopolední průzkum zdejší pevniny. Podařilo se dokonce potkat s místními domorodci. Z toho, kde se nacházíme, však zatím moc moudří nejsme… asi nějak zafungoval Bermudský trojúhelník.
Po obědě mají některé posádky v plánu vyrazit na průzkum zdejších řek a jezer na pramicích. Plány nám však kazí obrovská průtrž mračen…
Odpoledne nás vyhledaly záhadné postavy, které se o nás dozvěděly od domorodců. Z pradávných svitek soudí, že pokud jsme připluli na lodích se sluncem z východu, musíme být bohové!
Zprvu se jim to snažíme rozmluvit, ale pak nám došlo, že pokud je v tom necháme, hrozí nám nejspíše mnohem menší nebezpečí. Dostáváme pozvání na večerní setkání s místními vládci. Přeci jen, jak se zdá, na setkání s bohy zde čekali dlouhá staletí…
Po setmění se tak vydáváme na setkání se zdejšími národy, pod vedením jejich vládců.
Jsme sami překvapeni, jak velkou úctu k nám chovají, myslí si skutečně, že jsme bohové… dosud je totiž nikdy naživo nespatřili a tak si snadno začali myslet, že vypadají právě jako my.. námořníky z 21. století nikdy neviděli…
Jako první nás vítají mayští náčelníci pod vedením Kawilla, poté inčtí v čele s vládkyní Atahualpou a nakonec přichází se svými dary pro nás Aztékové, v čele s Montezumou. Dostáváme spoustu darů, všichni se nám klaní, uctívají nás… Najedou jsme si sami uvědomili, že tu došlo k obřímu omylu, ale již není cesty zpět. Dobře víme, že nejsme bohové, ale přiznat to nyní už nedokážeme. A tak pokračujeme v nevyvracení tohoto nesmyslu dál…
Vládcové se rozhodli vyzkoušet si naši božskou moc a tak nás prosí, abychom jim ukázali, jak umíme přeměnit noc v den a vtělit duši neživé věci. Oba tyto úkoly jsme zvládli výborně, když však Montezuma řekl: „A nyní mi řekněte, na co já právě teď myslím, neb každý bůh vidí do mysli druhých“, byli jsme v koncích… Odpověděli jsme: „Myslíš na to, jestli jsme opravdu bohové..“, ale nebyla to pravda. Myslel na to „Proč právě nyní prší.. :-)“… (skutečně v tu chvíli pršelo, ale ne tak, aby to celou akci zásadně pokazilo.)
V tom se celá atmosféra setkání zásadně změnila. Vládcové i místní náčelníci se cítili podvedeni, i když my sami máme pocit, že jsme nelhali, jen tiše pozorovali, jak oni sami se přesvědčují, že právě my jsme bohové, kteří na lodích přijeli z východu…
Okamžitě nás chtějí obětovat a ukončit naše životy. A tak nezbývá, než je zkusit přesvědčit, že si jako námořníci ze Sluneční zátoky zasloužíme ještě šanci a jak jinak začít, než omluvou…
Omluva přiměla místní vládce dát nám ještě šanci a rozhodli se nás tedy neobětovat, jen zajmout jako otroky. Stáváme se tak zde nejnižší vrstvou ve společnosti, a to otroky. Jednotliví náčelnici z národů si nás rozebírají do svých kmenů, kde budeme pravděpodobně již na vždy pracovat jako otroci. Je nám z toho úzko, ale jsme rádi, že jsme alespoň pro zatím nebyli obětováni a naše životy navždy ukončeny.
Je nám jasné, že musíme být poslušní, jinak s námi bude konec… vládce a náčelníky jsme skutečně rozezlili…
Pod vedeních svých nových náčelníků z mayské, incké a aztécké civilizace se odebíráme na to všechno, co nás zde jako otoky čeká, vyspat.
Kromě jediného námořníka, který přijede v sobotu, míříme směr Sluneční zátoka v plném počtu… z dětí je znatelné velké očekávání, tak snad je nezklameme..
Je 11:50 a hlásíme, že všechny autobusy jsou v pořádku na místě. Děti jsme rozdělili do oddílů ke kapitánům a vicekapitánům.
Slzičky z odjezdu na Suchdole jsme si s sebou do Zátoky žádné nepřivezli….
Během odpoledne už děti fungují v rámci oddílů, poznávají prostředí Sluneční zátoky, její specifický řád a palubu celé lodi Audacia. Pomocí jednoduchých her se seznamují se svými novými kamarády.
Na nástupu před večeří velí admirál Aba letošnímu vyplutí. Dochází k dohodě, že se vydáme západním směrem a zkusíme dosáhnout pobřeží Ameriky.
Poté, co jsou všechny děti pasovány na námořníky a dostávají své námořnické čapky, vyvěšujeme vlajku Sluneční zátoky a můžeme slavnostně vyplout!
Na počest vyplutí střílíme salvy z lodního děla Julinka.
Pár slziček běžných pro první večer jsme sice utřeli, ale máme obecně pocit, že děti mají dobrou náladu, vedoucí ještě hodně sil :-), a tak se máme fajn.
© 2024 - Admiralita druhého běhu přístavu ve Sluneční zátoce. Pokud potřebuješ, psát nám můžeš na druhybeh@slunecni-zatoka.cz.